No, on tolik nestojí ani ten materiál na palivo a raketu, i když ten
je samozřejmě z pohledu obyčejného člověka taky mastný jak hrom. Nejvíc
ale stojí lidi a zázemí. No a protože se to všecko běžně stavělo poprvé a
na jedno použití, tak se do toho jednoho startu často promítají veškeré
náklady, co jsou, včetně takových věcí, jako je uklízečky, platy
managerů, stavba budovy řídícího střediska a tak.
Samozřejmě, že znovupoužíváním se první náklady rozmělňují, ale to
"není" v plánu. Původní plán byl třeba dostat člověka na Měsíc, tak to
sečetli, dali na jednu hromadu a bylo.
Dneska by to samozřejmě bylo levnější. Tehdy obrovské množství lidí
dělalo práci, která je dnes zastoupena kalkulačkou za pár dolarů.
Sledování a vyhodnocování telemetrie není pro slabé nátury, protože jsi
musel vědět, co jaká čísla znamenají, a předtím jsi musel strávit
desítky a stovky hodin školením, kádrováním a prověrkami (kvůli
špionáži). To na sebe nabalovalo další úředníky - takže jsi vlastně měl
obshluhu obshluhy. Všichni tihle lidé se museli zaplatit.
Proto jsou třeba Progressy tak levný. Do ceny řídícího střediska se
rozpočítaly desítky startů a rakety jsou sice zastaralé, ale ověřené a
vyrábějí je takřka sériově. Koneckonců to někdo v těch diskuzích pod
článkem popsal - nynější vesmírná doprava se podobá situaci, kdy
vyrobíte letadlo za půl miliardy dolarů, naložíte jej palivem a lidmi,
přeletíte oceán a po přistání to letadlo vezmete a hodíte ho do toho
oceánu. Přitom realita je taková, že se přes oceán lítá za pár
tisícovek.
PS: Teď jsem našel, že nová revize raketového nosiče má běhat na metan. Člověk má pocit, že studená válka neskončila
Tak pravda, to jsem měl vzít v úvahu, když jen provoz vozítka, které už na Marsu je, stojí ročně 14 miliónů dolarů.
Vůbec se mi zdá, že ta naše technika je taková zastaralá (defakto se
pořád létá na to samé, co před 50 lety). Jediné "vylepšení" byly kdysi
navržené atomové motory, ale kdo zaručí, že se dostanou do vesmíru bez
nehody: http://vesmir.stoplusjednicka.cz/rakety-...-ustoupilo.
Sluneční plachetnice a iontové motory jsou spíš na delší vzdálenosti a
neřeší problém vzletu ze Země. Copak o to, na Měsíci to bude sranda
(magnetické koleje, fotovoltaický pohon a střílíme jak z děla). Teď je
ve vývoji plazmový motor, ale stále nám chybí něco jako vesmírný výtah
(a je ve hvězdách, jestli vůbec bude postaven v tomto století).
Poslední dobou se ukazuje, že vesmír je planet plný. Dokonce i těch
obyvatelných (ne nutně pro lidi bez obleku, ale obecně). U této soustavy
by to byla moc velká náhoda, kdyby tam zrovna teď byla civilizace
našeho typu.. ale stejně. Kde teda všichni jsou? Že bychom my,
opozdilci, byli první? Nebo ti, kdo se ještě nestihli zničit? Nebo jsme
na úrovni mravenců, kteří absolutně nemají šajnu o vyšší civilizaci,
která denně projíždí na dálnici kolem jejich mraveniště?
Nadsvětelné cestování můžeme zatím v klidu pustit k ledu (pokud je vůbec
možné a bezpečné, nejspíš k němu nebude dostatek energie).
Uvažovat o cestování vesmírem na základě naší primitivní technologie je
podobné, jako kdyby kovboj v 19. století přemýšlel, jak rychle by asi
došel koněm na Měsíc (protože nedošel - i ten náš raketoplán by se
nejspíš cestou vlivem opotřebení mikrometeority a bůh ví čím, co v
mezihvězdném prostoru je, dávno rozpadl).
Pro biologické entity to je problém. Naopak řekněme pro kolektivní
inteligenci v samoreplikujících se (a opravujících se) strojích nehraje
čas prakticky žádnou roli (tisíc let, milion, miliarda, a co..?).
Pro nás by bylo asi nejvýhodnější (a nejlevnější) sebrat nějaký
asteroid, vyvrat do něj "základnu", nechat ho řízeně párkrát proletět
okolo Slunce kvůli gravitačnímu urychlení, možná doplnit nějakým tím
plazmovým motorem či postupnými odpaly vodíkových bomb (nebo, pokud
budeme trochu futuristi, motorem na bázi černé díry), na palubě se
množit, doufat, že se dostaneme alespoň k 10% rychlosti světla, a při
průletu kolem nějaké zajímavé soustavy nechat část lidí "vystoupit"
(protože na zastavení toho nejspíš energie nebude).
Kolonizace celé galaxie v řádech milionu let.
Na kolonizaci vesmíru ála Star Trek můžeme zatím zapomenout (to
nejlepší, čeho asi dosáhneme, bude kolonizace Andromedy - tedy až k nám
doletí)
Co se týče toho článku, tak ano, nanosondy jsou relativně dobrý nápad.
Mají malou hmotnost, tedy není problém je levně urychlit, rovněž se dají
vyrábět masově, takže i levně a je velká šance, že alespoň nějaká z
nich přežije.
Jen mi tak trochu chybí info, kde vezmou ty sondy další gigawatty
energie, až budou u cíle, aby mohly zastavit (a tedy něco studovat)
Tooreticky možná lepší než posílat někam sondy by bylo postavit obří
teleskop (a myšleno fakt obří, ne řádově v metrech, ale v desítkách až
desetitisíců kilometrů), kterým bychom viděli na cizí planety a jejich
obyvatelům prakticky až do kuchyně
Jde o časovou realizaci. Postavit takový teleskop by se teoreticky
mohlo podařit, kdyby ho někdo zaplatil, už během našeho života. Naopak, i
kdybychom hned zítra postavili kosmickou loď, která by dosáhla 10%
rychlosti světla, nikdo z nás se výsledků jejího výzkumu nedožije).
Je pravda, že vesmír cosi takového možná umožňuje (resp. alespoň co zatím víme, nezakazuje to).
Druhá věc je - "kde na to vzít".
Na vytvoření červí díry je pravděpodobně potřeba hodně energie. Je spíš
otázka, jestli není lehčí udělat černou díru. A kolik taková černá díra
potřebuje energie na vytvoření? Co tahle ekvivalent ve hmotě několika
našich Sluncí? (ty se přeci válí všude okolo, že? )
A pokud bychom už červí díru nějak vytvořili, bude zase potřeba (pokud
si to pamatuji správně) nějaká záporná energie (temná?), abychom skrze
ní vůbec mohli bezpečně projít.
Ale co já vím, třeba pro nějakou civilizaci na vyšším levelu není
problém obletět pár soustav, sehnat pár hvězd a vytvořit něco takového.
Možná jedno z vysvětlení, proč na naši planetu nikdo neútočí, jak to
neustále vidíme z "halyvůdu", je to, že se to žádné civilizaci ve
vesmíru ekonomicky nevyplatí
Sice trošku menší cíl, zato ale snáze realizovatelný. Jeden z
teoretiků kolem Hyperloop si nechal patentovat Spacetram. Američané jsou
holt známí tím, že si rádi patentují padesát let staré nápady. http://technet.idnes.cz/spacetram-hyperl...vesmir_dvz
Tenhle nápad málem realizovaný na blízkém východě by byl perfektní startovací zařízení z Měsíce. Ale u nás?
V trubici třeba bude nízký tlak, ale co se stane v momentě, kdy ta
kabina s cestujícími narazí v 1300 km/h do normálního tlaku až opustí
trubici? Asi to není neřešitelný problém, spíš asi otázka ceny a
materiálů té kabiny.
Škoda, že nejde "jednoduše" postavit 50 km horu, z té výšky by se přeci
jen startovalo i z tohoto zařízení lépe (nízký tlak a tedy i odpor
vzduchu). Jenže ta by se bohužel "potopila"
Spacetram by sice třeba mohl být v Himalájích a končit např. 1 km nad
Everestem, ale dá se postavit lehká konstrukce, která by vydržela start i
klimatické podmínky?
@Martin: 1300 km/h je rychlost, kterou lítají běžně stíhačky. Když
stíhačce náhle selže motor, je ve stejné situaci jako kapsle. Navíc jde o
výšku 20 km nad mořem, kde je tlak již řádově nižší než ve výškách, kde
se letadla běžně pohybují. Prakticky vzato je přechod z vakua do nízké
hustoty vzduchu ten nejmenší problém.
@Mácaman: Ani nevíš, jak je deprimující přečíst si Rajské fontány od
Clarka ve čtrnácti, a po dvacet let číst neustále články o tom, že
vesmírný výtah je nadohled .
@Elevea: To je pravda, ale stíhačka na tu rychlost zrychluje už v
normálním tlaku (+ rázová nadzvuková vlna); z toho článku, co jsem
pochopil, ta kapsle bude zrychlovat téměř ve vakuu. Je fakt, že
raketoplány a Sojuzy se vrací z orbitu ve vyšší rychlosti, ale tam
dochází k postupnému nárůstu tlaku, kde je navíc žádoucí, že to
způsobuje ztrátu rychlosti..
Kromě toho jsem ještě neslyšel o stíhačce, které by v 15 km vysadil v nadzvukové rychlosti motor a doplachtila na oběžnou dráhu (to neznamená, že to není možné, ale prostě mi na tom něco neštymuje).
Vypouštět kapsle ve 20 km by bylo z tohoto ohledu logické, ale jak dostaneme do takové výšky to "dělo"?
ad ten výtah: přesně.. budu mnohem větší optimista, až se podaří udělat
alespoň pár desítek km dlouhé lano z uhlíkových nanovláken.. Inu, i to
je daň za tektonicky aktivní planetu podporující život (na druhou stranu
můžeme být rádi, že naše planeta není ještě větší )
@Martin:
Na oběžnou dráhu se nedostaneš z rychlosti 1300 km/h. První kosmická
rychlost je 28 800 km/h (8 km/s, abychom se dostali mimo atmosféru,
potřebujeme 11,2 km/s, tedy ještě o třetinu vyšší rychlost). To znamená,
že potřebuješ teoreticky získat na rychlosti vzhledem k povrchu Země
dalších 33 000 km/h. Spíš bych to přirovnal k tomu, že nahradíš první
stupeň rakety, který je nejobjemnější. Z tubusu tedy vyskočí celá
raketa, která se zažehne a požene modul dál.
K té stíhačce - důvěřuj mi. Odpor vzduchu skutečně není v této výšce a s
touto rychlostí tak strašlivý, aby zanechal na vesmírném plavidle
nějaké následky, ani na lidech. Trochu to drcne, ale hned to bude
kompenzované raketovými motory, které se vzápětí zažehnou.
EDIT: Pamatuješ si na toho Rakušáka Felixe Baumgartnera, co dělal
stratojumping? Ten jenom ve skafandru vyskočil z výšky 40 km a dosáhnul
rychlosti 1300 km/h, přičemž po celou dráhu letu na něj působil odpor
atmosféry stejně, jako na tu hypotetickou stíhačku. Dosáhnul machu 1,25 a
stejně se mu nic nestalo. Takže vlastně pohodička .
Jak dostat do výšky dělo? Ideální by bylo postavit jej na rovníku na
nějaké hoře. Jenom rotací Země se tím získá 2400 km/h. V Andách je 1° od
rovníku vyhaslý stratovulkán Chiborazo, který se pne do výšky 6300
metrů nad mořem. Díky poloze na rovníku je to planetárně nejvyšší hora
na světě, protože je od středu Země vzdálena o tři kilometry dále, než
Everest. Další část urychlovacího zažízení pak bude tubus, který bude
zvedán pomocí elektromagnetických sil. Jak to funguje, to je otázka na
nějakýho matfyzáka, ještě jsem si to nenastudoval.
Co se týče rychlosti, já pouze citoval rychlost uvedenou v článku
Co se týče otázky "víry" mám poslední dobou problém věřit čím dál tím více věcem, dokud je řádně nerozpytvám.
Proti použití hory nic nenamítám, ale přeci jen tam stále chybí dost
kilometrů, a když se tak dívám na výšku našich nejvyšších staveb (ne
mrakodrapy, ale rádiové a televizní vysílače), tak nevim nevim.
Použití raketových motorů ale trochu sráží celou tu ideu postavit obří
tubus. V tom případě totiž může být jednodušší naložit kabinu na
klasické letadlo, dostat ho do co nejvyšší výšky a pak ho vystřelit (což
už vlastně myslím používá SpaceX nebo jim podobní).
Dělá to tuším Virgin Galactic s jejich White Knightem, ale jen pro suborbitální lety.
Raketa se skládá z mnoha stupňů. Největší váhu má první stupeň, který
musí urychlit nejen další stupně, ale i sám sebe. Proto má první stupeň
největší hmotnost. Kdybych to přirovnal k raketoplánu, nahradí tato
"startovací rampa" prakticky SRB, které se oddělují ve výšce 40 km nad
zemí a velkou část externí nádrže.
Vzletová hmotnost raketoplánu byla cirka 2000 tun. To je samozřejmě taky
způsobené tím, že raketoplám měl opravdu velkou nosnost. Pokud by se
použil onen tubus, jsou schopni dosáhnout na jeden start řádově nižších
hodnot.
Způsob udržení tubusu ve vzduchu je pro mě momentálně záhadou. Dnes je
to asi těžko řešitelný problém, ale myslím, že není nepřekonatelný. Jak
jsem psal výše, spíš by ti to popsal nějaká matfyzák.
Držení tubusu ve vzduchu je pro mne zatím také záhadou. Zvláště, kdyby
to mělo unést raketoplán byť bez ekvivalentu prvního stupně.
Ale kdo ví, třeba se to jednou také vyřeší.
Já osobně považuji za reálné nejen třeba kosmický výtah, ale i červí
díry. O čem mám pochopnosti jsou spíše ekonomické faktory takové
realizace (tj. zda jejich přínos vyváží jejich náklady, a to nemyslím
jen po stránce peněz).
Proto jsem si zatím takový tubus představoval umístění blízko povrchu (byť na hoře), proto ten odpor vzduchu.
Takový tubus by možná mohly držet (celý, i bez nutnosti ho kotvit u
země) ve vzduchu nějaké moderní vzducholodě. Ale asi by musel být
dvojitý (aby ten moment hybnosti, který "vypálí" střelu, neurval lana,
ale jen posunul vnitřní část podobně jako se vysouvá teleskopická anténa
- takový princip myslím vymysleli i pro loď poháněnou jadernými
výbuchy, aby to přetížení zase nezabilo posádku).
Jo tak teď jsem si ten článek přečetl pořádně .
Úsťová rychlost má být přes 8 km/s. Při téhle rychlosti už to může s
kapslí při výstupu do atmosféry pěkně drbnout. Budou to muset vyřešit
aerodynamikou. Jenom by mě zajímala délka dráhy. Při 3G by museli
zrychlovat skoro pět minut, což je hooodně dlouho.
Pokud by šlo o to tam dopravit čistě jen materiál, tak bez pochyby.
Jen by pak na orbitu musela kroužit eskadra robůtků, a postupně ty
obíhající kusy sbírat.
Blbá je jen ta atmosféra tady. Třeba takový let z Měsíce na Mars nebo
ještě dál by byl prakticky primitivně jednoduchý a hlavně levný.. Když
bych byl scifi fantasta, tak si přestavím maglev okolo obvodu Měsíce (ne
nutně na rovníku), takže do doby, než by se to "urvalo" by to mohlo
prakticky zrychlovat do nekonečna jen s pomocí dobře časovaných pulzů.. a
energii dodá Slunce.
Upřednostňuju spíš vnější zařízení. Jdou snadno vyměnit, když vám
někdo hekne firmvér. Skvělej je třeba dalekohled nebo hodinky. Anebo
pasivní termoregulátory, jako je bunda a kalhoty
Pohleď, já jsem On, a není žádného
boha kromě mě. Život beru, život dávám. Zraňuji a léčím. Není nikdo, na
koho by má ruka nedosáhla
Deuteronomium 32:39, Bible
Martin:
Myslím, že pokud vůbec měl jakýkoli "bůh" v tomhle úlohu, tak jen velmi
nepřímou a neosobní. Je lepší se soustředit na mechanismy než na to, jak
do toho napasovat osobní náboženský názor.
[19.2.2012 20:06:21] : Jsem dneska zkouknul první epizodu My Little Pony: FiM
[19.2.2012 20:06:53] : Fluttershy je best
Byl to rozhodně zajímavý výlet do mikrosvěta, který ukazuje, jak složitý
je svět okolo nás. Rovněž naznačuje cestu moderní medicíny (nanoboti,
které sice mohou být o velikosti buněk, na rozdíl od přírodních
proteinů, ale byl by to rozhodně úspěch proti dnešní "řezničině").
V rámci tématu vyvolává ale dvě zajímavé otázky, které si může každý zodpovědět sám.
Lidské tělo pro život o velikosti viru nebo proteinu (který navíc
ukazuje zarážející podobnost mikro a makrosvěta) je prakticky to samé,
jako vesmír pro člověka. Přinejmenším alespoň jako planeta či sluneční
soustava pro člověka. Existuje možná ani tak ne teorie, jako spíš
myšlenka, že i náš vesmír může být jen nějaký organismus a my jeho
součástí.
Druhá otázka se týká mimozemské invaze, resp. filmu Válka světů, kde,
jak víme, byli mimozemšťané poraženi nikoliv technologií (protože ta
jejich byla ze světa kouzel a magie), ale útočícími viry. Já si nejsem
jistý, ale jak ukazuje tento dokument, samotná evoluce virů probíhala
společně s tou naší, a jejich míra adaptace je ohromná. Pak je ale na
místě ptát se, jak by asi tak moc specializovaný virus mohl vůbec být
schopen škodit formě života, která se nejspíš ani nevyvinula na naší
planetě?
Hned poté následoval dokument o vesmíru. V něm se řešila otázka vzniku inteligentní civilizace, kterou jsme tu kdysi také mírně nakousli.
V pořadu se objevila známá Drakeova rovnice, kterou si pro daný účel
lidé upravili přidáním dalších členů, jako je například vzdálenost od
supernov, tedy umístění v Galaxii.
Problém je, že i tak vlastně zanedbává mnoho dalších faktorů, které jsou stejně, ne-li více důležité.
Totiž, vznik života je nejspíš jen otázka času než náhody, protože vody a
organických molekul je ve vesmíru spíš nadbytek, nehledě na UV či jiné
záření, ale jde o vývoj inteligence, nebo už složité formy života.
Můžeme k tomu přidat náš specifický "problém" Měsíce, který zajišťuje
stabilitu rotace naší planety, příliv a odliv, aj. (byť, jak vidíme,
Venuše žádný měsíc nemá, a její rotace také nemusí být nutně mimo vhodné
hodnoty), velikost planety (Mars vs. Země), tj. schopnost udržet si
atmosféru, k čemuž je nutné také magnetické pole (funkční jádro),
vzdálenost od hvězdy (souvisí také s hustotou atmosféry).
Ale spíš se zkusíme zaměřit na planety, které jsou podle všeho velmi
běžné a tedy pro život již vhodné (obyvatelných planet známe mimo naší
sluneční soustavu nejspíš již tucet, a to nepočítáme hypotetické měsíce
"jupiterů", byť ty třeba do obyvatelné zóny zavítají jen občas - koloběh
sucho+vedro/mírné klima/zmrznutí by neměl být něco, s čím by si život
neporadil, stejně jako si rostliny nejspíš poradí s různou barvou
mateřské hvězdy pro účely fotosyntézy). Dokonce i velmi agresivní hvězdy
(možná i pulsary) nejsou nutně pro život překážkou (například pokud
žije v dostatečné hloubce ve vodě, případně je závislý jen na
geotermální energii a planetu či měsíc může chránit i magnetické pole
nějakého plyného obra).
Můžeme započítat i měsíce "jupiterů", které ani v obyvatelné zóně
neleží, ale jsou udržovány obyvatelné (byť třeba jen pod povrchem) díky
nepravidelné oběžné dráze a tedy vnitřnímu tření (taková mateřská
planeta prakticky ani svou mateřskou hvězdu nepotřebuje, a jsou odhady,
že možná mnohem větší planet bloudí vesmírem bezcílně než kolik jich
existuje jako oběžnice hvězd).
Připusťme, že na každé planetě, která je pro život alespoň trochu
vhodná, život vznikne, případně se na ní i udrží (můžeme spekulovat, zda
existuje bakteriální život v mračnech atmosféry Venuše, pod povrchem
Marsu či snad v oceánech na Neptunu; dokonce i kdyby naše Země byla
vymrštěna ze své oběžné dráhy a v hlubinách vesmíru by zamrzla, je jistá
šance, že díky radioaktivnímu rozpadu by se udržely oceány pod krustou
ledu v tekutém stavu, a tedy by taková planeta "sirotek" mohla
podporovat život, byť primitivnější, dávno po té, co by naše Slunce již
bylo ve fázi bílého trpaslíka).
Jenže, právě v tento okamžik nastává velký problém!
To, že život může být ve vesmíru stejně běžný jako na Zemi molekula
kyslíku ještě neznamená, že Fermiho paradox není smutnou realitou.
Evoluce není cílený vývoj jednoduchých organismů ke složitějším. Proč?
Protože život jde vždy nejsnažší možnou cestou, a tedy pokud není nucen
se vyvíjet, nedělá to. Ve stabilním prostředí by každá forma života,
která by obětovala energii k tvorbě svého složitějšího já místo k
soupeření o zdroje s ostatními jednoduchými formami života, nejspíš brzy
prohrála, a tak bude evolučně odstraněna.
Může být tedy skutečně pravda, že lidstvo je jediný zástupce
inteligentní civilizace v naší galaxii. Dost možná i v celém vesmíru,
ale to nemůžeme ani odhadnout. Jistě víme to, že do vzdálenosti cca. pár
desítek světelných let neexistuje v současné době nám podobná
civilizace (tj. taková, která by jen tak šířila rádiové signály). Pokud
nějaká existuje, a existuje ve stejném časovém rámci jako my, nejspíš
nás jen pozoruje, pokud ovšem není na takové výši, že jsme pro ni
nezajímaví jako pro pro většinu lidí skupina mravenců na druhé straně
planety. Dost možná ani nemá zájem o vesmírné lety. Stejně tak můžeme
mít to štěstí, že jsme na periferii galaxie, a pokud někde zuří "star
wars" o zdroje, nás se to (zatím?) netýká. I tak bychom si ale měli
položit otázku, jak se s tímto možným faktem vyrovnáváme? Snažíme se
sami sebe zničit nebo si zajistit blahobyt a záruku přežití?
Zkusme se podívat podrobněji na nejspíš nutné předpoklady pro vznik
vesmírné civilizace na planetě, která k tomu už podmínky nabízí (tj.
vodu, případně jiné médium, dostatek kovů, ochranu povrchu před radiací,
gravitaci ne moc velkou, aby se dalo létat, atd.).
Na Zemi vznikl jednoduchý život nejspíš již před 3.8 miliardami let. Ale
kdy se objevil složitější život? Nejspíš to bylo někdy v době před 1
miliardou let +/- autobus. Pokud mám aktuální informace, vědci si myslí,
že složitý život se začal vyvíjet až po poté, co planeta prošla fází
sněhové koule (a dost možná že ne jen jednou). Jakkoliv by se tedy mohlo
zdát, že větší planeta s hustší atmosférou, která bude mít stabilnější
klima, nebude závislá na vrtoších mateřské hvězdy a rovněž bude i lépe
chráněna před dopady asteroidů, je pro složitý život jasná volba, pro
jeho samotný vznik je možná volbou nejhorší. Podobně jako sopky život
ničí, ale bez tektonické aktivity by nejspíš nedocházelo k recyklaci
prvků nutných pro složitý život či civilizaci (zlato, kovy), nehledě na
to, že by bez ní neexistovala kvůli erozi pevnina jako taková, a sopky
rovněž pomáhají udržovat naší atmosféru hustou.
Dobře, ale řekněme, že planeta je tak nestabilní, že život na ní je
nucen se neustále přizpůsobovat a vyvíjet, tedy mnohobuněčný život
existuje, dokonce se vyvinul i v rostliny a živočichy, konkurence a
radiace (mutace) zavedla vznik smyslových orgánů (oči, uši, IR
detektory, UV detektory, ultrazvuk, infrazvuk, atd.) Prakticky i oněm
virům vlastně vděčíme za naší existenci, protože jejich hrozba nutila
naše dávné předky vyvíjet složitější a složitější mechanismy přežití, a
to už od prvních jednobuněčných organismů. Což je ale spíš už důsledek
probíhající evoluce (viry se adaptovaly pro parazitování na již
složitější formě života).
Ale co dál? Byť není nejspíš nezbytnou podmínkou, Jupiter je v naší
sluneční soustavě brán jako jakýsi garant existence složitého života na
Zemi. Jeho schopnost vychytávat většinu obřích asteroidů není žádným
tajemstvím, a co to udělá na planetě naší velikosti je dobře známo z
mnoha historických událostí (některé nejsou až tak staré, jak by si
mnozí mohli myslet). Sám Jupiter ale není samospásný. Pokud se nachází
na nevhodné dráze, mohl by naopak planetu typu Země ohrozit nebo i
zničit. Opět by se mohlo zdát, že soustava, kde by takových Jupiterů
bylo třeba pět, na stabilních vzdálených drahách, které by vychytaly
všechny asteroidy v pozdější fázi vývoje soustavy, byla pro civilizaci
terno. Nejspíš by byla, ale pro její vznik by to bylo spíš prokletí.
Co totiž předcházelo rozvoje savců? Vyhynutí dinosaurů. Samozřejmě,
nejen daný asteroid byl důvodech jejich konce, a podobně nelze vyloučit,
že by sami časem nevytvořili také nějakou civilizaci. Ale čistá
interpolace ukazuje opak. Vládli na Zemi 150 miliónů let, a byť v
průměru nebyli zrovna zaostalí, jejich vývoj byl velmi pomalý, a už
jejich existence pravděpodobně znemožňovala vývoj jiných inteligentních
forem života jako dominantního druhu na planetě. Jejich potomci, ptáci,
měli na vývoj přes 60 miliónů let, a byť jejich inteligence mnohé lidi
neustále překvapuje, dominantním druhem na planetě nejsou. Pokud by do
naší planety ten asteroid nenarazil, nejspíš by dnes žádné vesmírné lety
neeexistovaly.
A ani pak nejsme na jasné přímé cestě. Inteligence totiž není žádný cíl.
Prakticky jde o poruchu, chybu. Evoluce vždy završí vývoj v takovém
stádiu, které je nutné pro přežití. Proto tu máme komáry, krokodýly, či
jiné "živoucí fosilie", které tu jsou už stovky miliónů let, a vyšší
inteligenci byste u nich hledali marně. Nejde totiž jen o ni. I stavba
těla dělá své. Takové chobotnice či delfíni jsou jistě velmi
inteligentní, ale těžko od nich budeme očekávat stavbu kosmických lodí.
U delfínů je dospozice jasná (byť ani nepřítomnost končetin není důvod
pro dosažení jistých výsledků, jak například dokazují lidé, co přišli o
ruce či nohy), u chobotnic je předpoklad, že za 200 miliónů let by mohly
ovládnout souš v lesích, a časem možná založit i nějakou civilizaci,
ale není jasné, zda by stihly ovládnout vesmír (za 500 miliónů let totiž
Země nejspíš už nebude schopná udržet složitější formy života - jak
vidno, i lidstvo jako takové přišlo vpravdě za 5 minut dvanáct, nehledě
na naši relativní opozdilost - vesmír tu je už 14 miliard let, zatímco
naše planeta jen necelých 5 - což je na druhé straně zase ale už štěstí,
protože civilizace, co přijde dlouho po nás, nejspíš už neuvidí kvůli
rozpínání tak bohatý a živý vesmír, jako my).
Na Zemi to byla nutnost existence primátů, jenže ani oni nejsou zárukou.
Primáti či jejich předci ostatně existovali už za dob dinosarů, a
jejich vývoj celou dobu prakticky stál. Nebýt jedné kontinentální
události v Etopii, která jednu větev donutila "spadnout" na držku,
nestalo by se opět nic. Ostatně, naši nejbližší příbuzní to potvrzují.
Jistě dosahují skvělých výsledků pod naším vedením, a sami již používají
nástroje (což ovšem není jen doména primátů nebo savců), ale přirozeným
vývojem by jim možná trvalo další miliony či desítky miliónů let, než
by dosáhli například úrovně neandrtálců, a pak by je nejspíš vyhubil
nějaký asteroid či změna klimatu v důsledku spojování kontinentů.
I sami lidé byli za svou historii konfrontováni sériemi katastrof
(supervulkány, nemoci, doba ledová), a byť měly často destruktivní
účinky, dost možná nebýt jich, náš vývoj by se velmi zpomalil, pokud už
ne zastavil.
Vznik vyšší inteligence je výsledkem série mnoha náhod ve správný čas a
ještě k tomu na správném místě. Byť běžná inteligence na naší planetě
vznikla prakticky "současně" u více druhů, jen u jednoho se vyvinula
taková forma, která se vyvíjí snad až exponenciálně.
Teď můžeme jen hádat, na kolika planetách například v naší galaxii,
pokud jich je třeba oněch 100 miliard, k tomu došlo také, a to i za
předpokladu, že život na Zemi je jen důsledek panspermie z nějaké mnohem
starší planety, a tedy možná všechen život v galaxii má stejný
rodokmen, alespoň pokud jde třeba o buňky s DNA.
Možnost života v jiných galaxiích sice zvyšuje pravděpodobnost třeba až
200 miliardkrát, ale v současné době nás nemusí moc zajímat (nemáme se s
ním jak zkontaktovat).
A to jsem určitě nevyjmenoval všechny náhody, které vzniku lidstva předcházely..
uz na zakladce mi prislo ze Bohruv model atomu a model slunecni soustavy jsou si napadne podobne
a jeden muj postreh - je zajimave, kdyz srovnavas makrokosmos a
mikrokosmos, ze clovek stoji tak nejak uprostred - planety jsou pro nas
obrovske, elementarni castice zas hrozne mrnave
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack
No, čistě matematicky bráno k planetám si myslím, že moc uprostřed nejsme
Člověk je řekněme do 2x10e0 metru (2e0)
Elementární částice se myslím pohybují mezi 10e-14 až 10e-24
Taková planeta Země vychází 1.3x10e7, sluneční soustava (k Plutu)
vychází 1.5x10e13, takže máme velikostí spíš blíž k těm planetám než
nejmenším elementárním částicím
Lepší by to bylo porovnat s galaxiemi nebo celým vesmírem
Pokud je velikost vesmíru 94 mld sl, čili pokud 1 yr=9.5x10e15m,
vychází nám to asi 9x10e26 metru - jestli jsem se nesekl někde v
řádech (galaxie je pak cca. 10e20)
Tak trochu nejisté ovšem je, zda neexistuje ještě něco menšího než planckova délka, a naopak něco většího než sám vesmír.
První exosoustava s 8 planetami a Umělá inteligence slouží lidstvu
Bohužel, pouze planeta H je v obyvatelné zóně, takže by zde připadaly v
úvahu spíš její měsíce. Zatím tedy nejspíš nejpravděpodobnějším místem,
kde najdeme nám podobný, možná i rozvinutý život, zůstává soustava
Při tomto počtu a pokroku (planety hledáme efektivně od kdy? 90.léta?)
se velmi zvyšuje pravděpodobnost na nalezení složitého mimozemského
života ještě za našeho života. Otázka nějaké další civilizace ale
zůstává nejasná..
Pokud jde o průběh, dal se očekávat (nicméně od civilizace na takové
výši bych čekal efektivnější útok - např. bombardování planety asteroidy
- je to "levnější", a to i v případě následné teraformace).
Dokument se podobal staršímu http://www.dailymotion.com/video/
xt2nx8 kde nás také napadli mimozemšťané (resp. jejich robotický
předvoj), ovšem jednalo se o civilizaci jen o něco vyspělejší než my,
tedy jsme měli ještě alespoň nějakou šanci (to nejjednodušší, s čím
bychom asi mohli počítat, by byla invaze "primitivních" uprchlíků - https://www.youtube.com/watch?v= bC2oR4FZZnk )
Odkazy jsou záměrně "nefunkční", aby
někdo mladší nemohl vykřikovat, že omylem kliknul a byl indoktrinován
realitou a vytržen ze svého růžového světa Přeci jen, některé záběry nemusí být zrovna příjemné vidět
Nejde mi ani tak o mimozemšťany, nebo o fakt, že proti nim (nebo třeba
asteroidu) nejsme v současné době nijak připraveni (ani se o to nějak
zvlášť nesnažíme), takže to teď nechme stranou.
Co mne osobně trápí víc je naše až přílišná centralizace společnosti
(podobně na to částečně poukazoval film Vlákna-Threads). To kvůli tomu,
že útočné ufony* zatím ještě nikdo spolehlivě neprokázal, na rozdíl od
slunečních erupcí
Nejen nějaké politické vedení a řízení států, ale zastrašující je i
infrastruktura, na což dokument dost často poukazoval. O tom ostatně
hovořil i druhý zmíněný dokument o invazi. Tento nový tomu ale nasazuje
korunu.
*) takové ty teorie jako že ufoni už
dnes sestřelují naše rakety nebo občas nějaké to letadlo jsou sice
hezké, ale v tom případě to je banda nýmandů, která občas havaruje s
talířem do nějaké stodoly a jak se takových má pak člověk bát?
Co se dá považovat za fakta a potenciální riziko:
Naše energetická síť je centralizovaná, že by to snad lépe nedokázal ani
tatíček Stalin a Lenin s kolektivizací. Elektrárny jsou navíc často
poblíž velkých měst. Jejich vyřazením způsobíte i civilní ztráty.
Propojenost sítí má za následek, že výpadek jedné přetíží druhou, která
následně také zkolabuje, což je problém třeba u našich hranic.
Přitom tím vyřadíte z provozu továrny i desítky km daleko (často stačí
vyřadit i transformátory po cestě - což dokáže i silnější sluneční
erupce). A kdyby nám šlo o boj s ufony, prakticky tím zruší naše výrobní
kapacity.. Jo, za druhé světové války se to vyrábělo. V USA nikdo
nebojoval, a SSSR si továrny přesunul na východ. Naše situace v případě
útoku Ufonů by se ale spíš blížila situaci Německa v roce 1945. Na
nějaký Den nezávislosti můžeme zapomenout
Naše logistika je velmi centralizovaná, všechno se vozí pomalu z jednoho
uzlu (centrální sklad supermarketů - kam se nejprve sváží zboží od
dodavatelů a teprve z něj se pak rozváží k odběratelům), a většina měst
je závislá na externích zdrojích nebo dodávkách. To pochopitelně nejde
moc řešit, když se města rozrůstala bez hlavy a paty, a neuvažovalo se o
tom, že v nich za 100-200 let budou jezdit kovové krabice
A snad vůbec poprvé je ukázána i zranitelnost Internetu (když pominu
různá You Tube videa, která z toho udělala armagedon už dávno), který
tvoří dnes již páteř naší společnosti a civilizace vůbec. To už by podle
tvůrců nemělo moc společného s původním návrhem, který jakžtakž
zaručoval funkčnost i při zničení některých uzlů. Komunikace přes
satelity je rovněž zranitelná, drahá, a ovlivnitelná počasím či indukcí
ze Slunce (erupce).
Chybí nám velká decentralizace, kdy každé město bude mít svou vlastní
energetickou síť (zdroje), lépe řečeno každý dům alespoň nějaký zdroj
(například fotovoltaické panely - protože to řeší mnohé krizové scénáře,
kdy po blackoutu lidstvo zdivočí a začne všechno a všechny ničit a
krást). Totéž platí i o výrobě potravin (alespoň v malém lokálně jako
nouzový zdroj, který ale rovněž v dobách míru snižuje náklady a spotřebu
zdrojů, které by jinak padly na přepravu). Nejde o izolovanost, ale o
možnost přežití i pokud by najednou dodávka "zvenčí" ustala.
Vůbec to, že existují nějaká klíčová odvětví, klíčové posty, stavby,
uzly.. pokud je něco klíčového, znamená to, že když to přestane
fungovat, vezme to s sebou jako domeček z karet i zbytek společnosti. A
to není moc povzbudivé. Ochromit společnost, které vládne 200+80+1 lidí
je mnohem snažší (zvlášť, pokud je náhodou chytnete pohromadě při
zasedání), než kdybychom byli mravenci (královna je důležitá pro
rozmnožování, ale kolonii neřídí).
Nepotřebujeme mimozemšťany, aby nás něco mohlo v současném nastavení
ohrozit (stačí nám plně obsah naší sluneční soustavy, a to nemluvíme
třeba o válce či terorismu).
Všechno dnes souvisí se vším. Když nebude internet, nebudou ani poníci
A to nemyslím jen v tom smyslu, že se nedostanete na You Tube nebo
Skype. Bez internetu nebude fungovat bankovní systém, v podstatě ani
logistika včetně potravin, atd. Pochopitelně, můžeme přejít třeba na
komunikaci rádiem, ne? Dřív přeci internet také nebyl.
Jenže asi tušíte, že dřív nebylo tolik lidí, takový objem přepravy,
tolik různých typů zboží a služeb. To, že se dřív lidi uživili
vypalováním lesů a motykami neznamená, že stejný postup můžete nasadit
dnes a zachovat tím stejnou životní úroveň miliardám lidí. A jak nám
historie ukazuje, takový přechod z dnešní doby blahobytu to doby třeba
30.-50. let minulého století by nebyl moc idylický.
Někdo se podívá na dokument o ufonech a prohlásí to za totální blbost.
No, někdo se na něj podívá, ufony ignoruje, a přesto tam najde spoustu
věcí k zamyšlení. Lidé se nestarají o věci, dokud fungují. Bohužel, až
jednou třeba náhodou přestanou fungovat, bude už pozdě (Blackout v New
Yorku roku 1977 byl hezký příklad, jak by proběhl přerod dnešního světa
na svět o 100 let dřív, a teď si to představte ne v jednom městě, ale
globálně na celé planetě - kde je nějaká pojistka, aby se to nestalo? No
není..).
Všichni řeší, co by dělali, až se to stane.. Ale to se nesmí stát To by měla být naše priorita. A ten jediný, kdo skutečně může změnit Váš svět, jste jedině Vy sám.. A
opravdu to platí. I kdyby vám chtěl život nalajnovat někdo mocný, pokud
byste opravdu chtěli, nejspíš byste si sehnali dost lidí, a ten někdo
by taky mohl skončit na dně přehrady - když bych použil příměr jak se to
řeší dnes, ale to už jdu do krajností Bojíme se války, ale
málokdo, včetně těch, co se bojí války, si připuštějí, jak moc by nás
mohla poškodit taková mírová sluneční erupce, pokud by vyřadila
elektrickou síť a/nebo internet. Vesmír je myslím mnohem větší hrozba
než nějaká "naše" válka (protože ta se často dá alespoň lokalizovat).
Nejspíš každý víme, jak nepříjemné je, když něco, co normálně funguje a
na co se spoléháme (přitom to už pomalu ani nevnímáme), najednou
přestane fungovat (většinou v tu nejméně vhodnou dobu a je lhostejné,
jaká pitomost to je). Ať už jde o sekačku, světlo, internet, počítač,
čistá voda či vzduch..
Zvláštní, člověk se jde podívat na film o ufonech, nakonec o nich neví nic, ale odchází s pochybami o fungování internetu A nebo začne uvažovat o tom, jestli si film přeci jen něco nepřikrášluje:
Přeci ale jen, nikdo asi nepočítal s destrukcí všech kořenových serverů
najednou (a pravda, taková událost, když pomineme ufony, je docela
nepravděpodobná i v případě solární erupce - zasáhne obvykle jen část
planety).
Autoři dokumentu rovněž zapomněli na jistou drobnost, a to že i bez
internetu nám stále zůstává možnost komuninace na dlouhých vlnách, na
které se dá kromě hlasu (či morzeovky) v nejhorším posadit i datové
vysílání. Pokud ovšem můj předpoklad, že se v armádních štábech válí
vždy alespoň nějaké staré rádio, není lichý..
Ale to bylo jen takové rýpnutí a rozbor TV fikce (alespoň jsem se
tentokrát vešel na 1 A4, narozdíl od mého rozboru teorie "lidstvo se po
nárazu asteroidu vrátí do doby kamenné"
). Ale chápu. Kdyby to odpovídalo realitě, asi by to nevypadalo v
televizi tak efektně (a na válku s vyspělou civilizací, která by trvala 1
minutu, by se asi moc lidí nekoukalo*).
*) jak by to vypadalo, kdyby planetu
Zemi napadli ufoni? No asi stejně, jako kdyby nějaká moderní armáda
napadla domorodce v pralese, zvlášť pokud by jí nešlo ani o ty
domorodce, ani o ten prales. Rozhodně by tam neposlala výsadkové
komando, proti kterému by domorodci zřídili domobranu, ale vymazala by
celý prales z mapy napalmem nebo něčím silnějším.. asi tak. A už vůbec
bych nečekal, že bude ta armáda využívat pro komunikaci místní sdělovací
protředky, podobně jako se Ufoni v ID4 spoléhali na naše satelity
Film ale stále moc přesvědčivě neodpovídá na otázku, proč Země?
- pokud jde o nerosty či vodu, je velmi nepravděpodobné, že by
mimozemšťané vyrabovali už celý zbytek galaxie a rovněž asteroidy v naší
sluneční soustavě (pokud ano, pak už stejně není o co bojovat, vesmír
je kaput, vydrancovaný a nazdar šáteček), a tedy že by investovali
zdroje na válku
- teraformace cizí planety je zajímavá, ovšem nabízí se otázka, o kolik
těžší je teraformace libovolné jiné planety nebo měsíce, který není
obydlen, a kde tedy rovněž ušetříte zdroje na válku (jiná věc je, pokud
teraformovat nepotřebujete, ale zase by bylo zvláštní, kdyby civilizace
schopná tvořit robotické armády a cestovat vesmírem nebyla schopna třeba
i stavby nových planet - zničit jinou civilizaci je možná levnější, ale
časově? Musíte počítat, že k cizí planetě je nejprve třeba doletět a
tam udělat průzkum: poslat tam podhodnocenou armádu, o kterou byste
mohli přijít, by bylo docela riskantní).
Existuje jeden velmi racionální důvod pro naše zničení, zvlášť pokud by
se prokázalo, že ani technologický vývoj nezaručí mírumilovnou
civilizaci (my nejsme zrovna ukázkový příklad, teprve se vyvíjíme - ano,
válčíme, ale v poměru k arzenálu, jaký máme dnes, umírá mnohem méně
lidí než v minulosti). A to je eliminace konkurence. A pokud možno ještě
v zárodku (teď pro ně nepředstavujeme hrozbu, ale oni nebudou čekat, až
jim začneme sahat na jimi zabrané planety).
Na trochu optimističtější vlně se ale dá nadhodit jeden další argument:
pokud by existovala v naší galaxii vyspělá civilizace, nejspíš by nebyla
mladší jen o tisíc let - to by byla velká náhoda (pokud by byla, měli
bychom naopak v souboji s ní nejspíš šanci). Počítejme spíš o miliony
let a víc (klidně i miliarda). Taková civilizace by už dávno věděla o
všech obyvatelných planetách v naší galaxii (nemusela by čekat na naše
rádiové signály), pokud by je už dávno neměla všechny zabrané.
Jaký by v takovém případě měli ufoni důvod k ignoraci naší planety (tím
spíš čekat, až se na ní vyvine něco, co se dokáže bránit)? Možná nejsme
až tak výjimeční, a navzdory hollywoodským představám je dost možné, že
naše planeta ostatním civilizacím nestojí ani, aby si o ní otřeli botu
Situace, že zrovna teď k nám míří nějaká civilizace, navíc agresivní,
které jde o zničení lidstva (a ne třeba o obchod), která se o naší
planetě dozvěděla teprve nedávno, protože sama teprve nedávno dokončila
průzkum galaxie dalekohledy, je snad ještě méně pravděpodobná, než
vyhrát hlavní výhru ve Sportce.. Takové ty teorie jsou řekl bych
božského původu: naznačují totiž, že naše planeta, když už není středem
vesmíru, je výjimečná alespoň jako zdroj pro jiné bytosti, a my jsme
zrovna ti vyvolení, kteří se s nimi potkáme a utkáme v boji.
Popravdě Země je díra, která každé vesmírné civilizaci nejspíš leží u
zadele. Schválně, vážně byste chtěli něco mít s planetou, u které
potřebujete k úniku 97% vzletové hmotnosti při použití chemického
motoru? I pro potřeby fúzního reaktoru bude vodu přijatelnější těžit na
našem Měsíci nebo na Plutu, které, ač již není planetou, zásoby vody má
solidní.
Pokud půjde o civilizaci vrcholného typu, jakou popsal A.C.Clark v
Rámově sáze, obávám se, že její starosti budou spíš zahrnovat strach
ohledně toho, co bude za čtyři miliardy let, až se srazí naše galaxie s
Andromedou, a obecně příprava na tento okamžik (což bude počítám
vytvoření co nejvíc záloh v co nejvíce systémech). Nějaká Sluneční
soustava je zajímat nebude, protože v té době bude vesele explodovat
jako rudý obr, takže si budou obsazovat červené trpaslíky okolo a na nás
budou kašlat.
V příštích tisíci letech se dá spíš očekávat rozštěpení lidstva na
několik poddruhů kvůli přežívání v extrémních podmínkách. Takže pokud
budeme s něčím válčit, tak to bude náš vlastní rozptyl, který se pokusí z
ideologických důvodů vyrvat Zemi z područí Homo Terranis, kteří ji
stejně už mezitím stačí zničit.
No, to je vlastně pravda. Bráno z tohoto pohledu by byly vysmáté i
případné SuperZemě. Ty by nejspíš unikly terraformaci i proto, že by se
případní noví obyvatelé museli adaptovat i na vyšší gravitaci. Na druhou
stranu, na kolik může být pro opravdu vyspělou civilizaci problém
postavit něco jako je vesmírný výtah?
Ostatně, když my, primitivní vesmírná civilizace, dokážeme za pár dekád
pokročit a z pouště udělat velkoměsto, co budeme schopni udělat třeba za
dalších 100 let? Natož za milion..
Země myslím, co se týče jako prostor pro žití, nebude zajímavá pro cizí
civilizace už nejspíš za 1 miliardu let (ne-li už za 500 mil.), právě
kvůli rozpínání Slunce (oteplení planety, neschopnost rostlin zpracovat
CO2, kolaps ekosystému, vymření složitých forem života).. To je jako,
když se topící vydrápe na potápějící se loď
Následně (za dalších pár miliard let) Slunce udělá spíš takový tichý pšouk a bude po všem
Plus, nejsem si jistý, na kolik pro vyspělou civilizaci budou
problematické sluneční erupce, resp. jejich indukce do Země, ale pokud
by to problém byl, vy byste se stěhovali na planetu, jejíž hvězda za
posledních pár set let už něco podobného párkrát vyflusla?
Ona ta kolize s Andromedou zase nejspíš až tak dramatická nebude.. pár
hvězd to možná vystřelí do vesmíru, "pár" planet to nejspíš odnese, ale
víceméně vše zůstane "při starém", jen poznáme nové sousedy, možná
získáme nový plyn pro další hvězdy a pochopitelně se kompletně změní
mapa hvězdné oblohy.. Alespoň tak to bude platit pro většinu hvězd
(těch, které nebudou stát v cestě oběma černým děrám - resp. nedávno se
zjistilo, že naše galaxie jich má ve středu asi víc - a to nepočítáme
ty, které se toulají naší galaxií a zatím jsou jakžtakž na nekolizních
drahách, které jim zůstaly po původních hvězdách).
P.S.: Pro dost vyspělou civilizaci by mohlo být rovněž i zajímavé
vybudovat umělé planety na orbitu kolem dost velkých rotujících černých
děr a teoreticky využít je jako dynamo, či snad dokonce vybudovat něco
těsně pod horizontem událostí, kde je defakto energie plno (jestli je
teoreticky možné se na takové orbitě udržet):
Koho by zajímala nějaká hvězda, ať už oranžová nebo červená, když její
životnost bude v porovnání se životností černé díry nesmyslně malá..
Ano, menší nevýhoda, pokud skončíte pod horizontem, je, že se z něj už
asi nedostanete (ale budete mít dost času se o to snažit), ale v
situaci, kdy okolní vesmír zkape na tepelnou smrt, stejně už venku
nebude o co stát
To je děsný
Chvíli se tomu člověk nevěnuje, a Mléčná dráha má najednou 300 miliard
hvěd (já si pamatuji ještě 150), 100 miliard kamenných planet a z toho
50 miliard s tekoucí vodou (odhad na základě Keplera). Byť tento odhad
je už docela starý..
O víkendu byl díl věnovaný hledání mimozemského inteligentního života, a docela hezky je zde znázorněn velký filtr.
"How To Be A Genius For Dummies" je docela trefné přirovnání, ale
upřímně: raději se budu dívat na reality šou "Chcete být Astronautem?"
než na ekvivalent ve formě Vyvolených
Takže, čistě hypoteticky, pokud v naší Galaxii existuje nějaká starší
civilizace, která má už zmapované potenciálně obyvatelné planety, co by
asi tak mohla dělat? Já bych cyklicky projížděl všechny planety a
vysílal k nim signál, a doufal bych, že se pokud se tam v té době něco
už vyvinulo, že mi odpoví (což u hvězd na druhém konci galaxii potrvá
160 tisíc let).
Jenže, tady je ten kámen úrazu. Kdybychom ta civilizace byly my, a
dokázali bychom takto "obsloužit" 24 planet denně (hodinu vysílání na
každou planetu), ročně bychom zvládli jen 8 760 planet. I kdybych
byl trochu víc při zemi a bral v potaz jen 5 miliard planet starších
alespoň 1 miliardu let, trvalo by nám udělat 1 cyklus 600 tisíc let.
Husté, že? Na druhou stranu to není tak mimo mísu, protože vývoj druhu
trvá řádově milion let, takže nemá smysl zkoušet na každou planetu
vysílat obden, jestli už konečně vymysleli rádio nebo ne
Pro nás to znamená jediné: pokud nějaká taková civilizace existuje,
musíme vydržet (nezničit sami sebe a nenechat se zničit "přírodou") dost
dlouho, a jednou budeme mít štěstí a signál zachytíme. A teď si
představte tu smůlu, kdybychom ten signál propásli o 200 let a nebo jsme
se zrovna tu hodinu dívali jinam
A i to je mnohem lepší než posílat sondy (byť je to samo o sobě zajímavé):
Nevím, co je víc arogantnější: myslet si, že jsme se ve vesmíru sami a nebo že jsme jako jediní prošli Velkým filtrem.
Nejspíš to první víc. To druhé lze totiž při dostatku "štěstí" a
racionálního chování celkem dobře zvládnout. Ale proč by to pak
nedokázali i jiní? Tvrdit, že ve vesmíru (nebo alespoň v naší galaxii)
existuje jen jedna civilizace a to lidé, je v podstatě jen forma
náboženství, která se opět snaží člověka nějak vyčlenit NAD přírodu.
Dává mnohem větší smysl přemýšlet, proč nás ještě nikdo nenapadl nebo
nekontaktoval, než hlásat, že jsme ve vesmíru sami, protože jsme
jedineční. Život je chemický sajrant, na tom nic jedinečného není.
Inteligence už vyžaduje více "náhod", ale i naše galaxie je dost
rozsáhlá na to, aby během doby jejího trvání "náhoda" udeřila více než
jednou.
Proč s námi nikdo nemluví?
Jsme nezajímaví? Když se podíváte, v jakých nesmyslech se lidé pitvají,
ať už to jsou šutry, "ošklivá" zvířata nebo cokoliv jiného, je velmi
nepravděpodobné, že by nás někdo záměrně ignoroval jen kvůli tomu, že
třeba nejsme dost vyspělí. Ano, nejspíš sami nebudete komunikovat s
mravencem, ale co kdyby se ten mravenec o to snažil (a vy byste to
poznali). Ignorovali byste ho? Většina inteligentních lidí asi ne
(protože u savců je běžná zvídavost).
Ještě se nevyvinuli? I to může být příčina. Prostě musíme jen počkat. A hlavně se spojuje s další příčinou:
Jsou daleko? Oni nemusí ještě vědět o nás, stejně jako my o nich. Naše
Galaxie je velká 100 tisíc světelných let. Tzn. že kdokoliv, kdo bydlí
jen 1% této vzdálenosti od nás by se běžnou zobrazovací technikou
podíval na Zemi a možná by tam viděl život, ale tím by to haslo - žádná
civilizace (v noci osvětlená města), natož nějaké rádiové signály.
Cestování vesmírem není sranda? Vědět, že existuje 50 miliard planet a
zároveň to, že Vám potrvá nejspíš milion let v průměru se ke každé z
nich dostat, nejspíš byste si sakra vybírali, koho navštívíte osobně,
že? Když v televizi dávají na 5 kanálech něco zajímavého současně, tak
když pomineme nějaký záznam, PIP či opakování, musíte si vybrat jeden z
nich.
Cestování vesmírem je nuda? Představte si civilizaci o něco vyspělejší
než naši: Pokrývá spotřebu el.energie celé planety mateřskou hvězdou i
bez Dysonovy sféry (u nás řádově 10-30 tisíc TW, takže si představte
civilizaci, co má až 1000x víc možností než naše), suroviny těží ve
sluneční soustavě pomocí robotů, a hlavně, zná virtuální realitu v
kombinaci s AI. Každý se může připojit k simulovanému vesmíru, kde je
vše otázkou jen vaší fantazie. Cokoliv, co existuje ve vesmíru, můžete
prožít tady na Zemi. Pak by se nabízela otázka: proč vůbec někam
cestovat?
A co když jsou na cestě sem, aby nás dobyli? Opět, je to tvrzení, že
člověk je tak děsně jedinečný, nebo naše planeta je tak děsně jedinečná,
že máme něco, co v celé Galaxii není. Tomu se těžko věří.. a hlavně, že
hodnota toho je vyšší, než postavení a přepravení armády.
Dřív si lidé mysleli, že Ufoni budou těžit na Zemi zlato. Jen blbec by
ho těžil na planetě, kde je většina u jádra, když ho může získat řádově
víc z libovolného asteroidu. Pak jsme si mysleli, že nás napadnou kvůli
vodě. Vody i té tekuté je ve vesmíru hromada (prvky H a O jsou jedny z
nejvíc se vyskytujích). A jak dnes zjišťuje, i planet, kde je tekoucí
voda, bude nejspíš jako nastláno. A naše proteiny? Jasně, naše
primitivní civilizace už přemýšlí, jak dělat maso v laboratoři, ale
chudáci ufoni, kteří zvládají perfektně mezihvězdné cestování a stavbu
obřích kosmických lidí na to nepřišli.
Ale o tom jsme se tu už bavili a jak Elevea nejspíš správně napsal: Země je díra
UPDATE: a k tomu se hodí toto srovnávací video Got balls?
Krásně to ilustruje naši "důležitost". Jak bylo řečeno v jiném podobném
videu: všechny naše starosti, malicherné války, touhy po moci a vládě,
všechno naše náboženství, všichni "mocní" vládcové, to vše jen jen
nicotná součást vesmíru na jakési tečce.. Vedeme války vlastně o nic.
Jako kdyby se občané jednoho státu prali o 1 zrnko písku. Možná ani to
ne..