Co je pro mě nejlepší

Protože jsme kdysi hráli hodně her a tedy víme, co má jak dobrý deathmatch a nebo ostatní věcičky, rozhodl jsem se vám je popsat, ať víte, co hrát. V poslední době od roku 1996 se najde tak už jen 1% her, které dosahují byť jen jedné kvality z těchto her. Takže defakto hrajete bludy (přesvědčil mě o tom i VN, kdy mi nejprve řekl, že našel nejlepší hru na světě a za měsíc o ní prohlásil, že to je blbost). Nuže, dáme se do toho:

UFO - ENEMY UKNOWN:

Hra má jako jediná strategie perfektní hratelnost. Prostě je nejlepší. Neviděl jsem nikde nic, co by ji jen trochu připomínalo. Prostě, je to reálná hra. Jediné, co mi u ní chybí, je možnost hrát ve dvou (jeden by začínal od začátku jako X-COM a druhý by byl na Marsu jako UFO v plné síle).

DOOM I a II:

Hra, která se u mě drží už asi 5 let, prostě není nad ní. Její singleplayer je perfektní (sice Half-Life a jiné mají lepší, ale ty jsem nehrál). Po deathmatchu (DM) to není tak žhavé, jako např. u jiných her, ale také jsme si užili spoustu srandy (a nejen po kabelu). A ve 2D verzi nebo v Legaci Doomovi ve dvou na jednom PC je dathmatch také hned o něčem jiném!

SHADOW WARRIOR:

Pro jednoho hráče je to průměrná hra, ale pro dva hráče je to ten nejlepší multiplayer, co jsem kdy hrál. Prostě, demo je na to vůbec ještě lepší. Dá to se hrát celé hodiny bez toho, že by vás to přestalo bavit, jako např. Duke Nukem 3D. Má jen jednu chybičku - má málo prvních úrovní (vlastně jen jednu - ta jediná je totiž pro deathmatch hratelná; pak ještě možná ta s těmi čluny, ale tu jsem nehrál).

TERMINATOR: FUTURE SHOCK A SKYNET:

Co se týče atmosféry, bomba. Hra má skvělé provedené prostředí, je to vlastně první (a zatím jediná) hra, která má skutečnou vodu! Mise jsou dělané velice dobře, žádná není stejná. Využíváte spoustu dopravních prostředků, všechno se hýbe. Na multiplayer, to by byla bomba. Musím to někdy zkusit (až zprovozním síť).

DUKE NUKEM 3D:

Pro jednoho hráče to časem omrzí a deathmatch ve dvou také není úplně to nejlepší. Jasně, dá se to hrát (např. v metru je to zábava), ale po pár hodinách se už cítíte unaveni (znak ne moc dobré hry). Ale pár zábavných chvil jsme si také užili.

TRESSPASSER:

Hra pro jednoho hráče je bezva. Chodit mezi dinosaury bez toho, aby jste po nich stříleli je prostě nádhera (obzvláště, když vás honí Tyranosaurus). Hrál jsem jen demo,  plná verze by musela být nádherná (jestli půjde plynule). Jestli to jde hrát ve dvou nevím, ale bylo by to fajn.

ALIEN VS. PREDATOR:

Hra, která pro jednoho hráče moc dlouho nevydrží. Jediné, co tomu dodává atmosféru, je když hrajete za mariňáka a pípá vám radar ve hnízdě vetřelců, ale i tak to brzy omrzí. Po síti nemohu hratelnost posoudit, ale určitě by to bylo hnedle o hodně zábavnější.

WOLFENSTEIN-3D:

Hra, které chybí deathmatch jen velmi málo (ale hodil by se). Inteligence nepřátel je zatím nejvyšší, co jsem u her viděl (a to je fakt, na ty možnosti). Vaše odolnost je také docela reálná, prostě perfektní hra. A máme na ni také spoustu nádherných vzpomínek.

HALF-LIFE:

Hru, kterou jsem sice nehrál, ale viděl jsem ji u kamaráda a musím říci, že na single player je také dost dobrá. Prostě, jste jeden z mála (alespoň v některých situacích), takže se to nezvrhne v bezduché střílení. Kolega UFO by vám mohl vyprávět (zážitky máme u všeho stejné).

Tak, to byla stručná procházka těmi nejlepšími hrami pro hraní ve více lidech, na které jsem si vzpomněl a které za něco stojí. Quake má sice hezké prostředí, ale není zábava to hrát (střílet se není zábava). A poslední tituly typu Quake 3: Arena nebo Unreal nestojí za nic. Atmosféra nic, všechno dole, prostě ubohé. A ty zbraně! No fuj! Až se budu chtít pobavit, SW:DEMO je na to úplně to nejlepší (a to mi nikdo nevymluví).