Charlie 2: Všichni pejskové přijdou do nebe

Druhý díl filmu, který se vysílal v televizi před prvním (poslední tuto logiku pozoruji u všeho, americké filmy typu Vetřelci nevyjímaje). Ale dost už tlachů. Teď bych se chtěl zmínit o filmu, ke kterému jsem přistupoval trochu s odstupem (asi proto, že když čtu, že něco, co není od Disneye, získalo Oscara, tak se mi to moc nezdá).

Bylo to ale úplně zbytečné. Film, ač zde zvířata mluví, se drží mé nepsané konvece, kde, když zvířata mluví, tak nesmí být alespoň oblečená. Sice je to zde někde porušené, ale to nevybočuje z řádu. Krom toho zde lidé hrají tu nadřazenější roli, tak pak je to v pořádku (tím nechci říci, že se mi líbí brát zvířata jako nižší formy života - s některými se dá dokonce lépe mluvit, jak s lidmi). Ale to je zase menší odbočení (poslední dobou je dělám stále).

Příběh se zmiňuje hlavně o psovi jménem Charlie a jeho kamarádovi, kteří jsou v nebi jako andělé. Pes Rafan však ukradne Gabrielův roh, aby jej předal ďáblovi (kocour). Jenže roh mu upadne do San Franciska. Charlie je, po přemluvení Annabelly, vyslán na zem, aby jej získal zpět. Zde se setká s fenkou, která se stará o malého chlapce. A tak se z jednoho úkolu stávají hned dva. Charlie totiž získá obojek, který mu umožňuje být viditelným, avšak na krátkou dobu (netuší, že pochází od ďábla).

Děj filmu je plný pěkných písniček, občas i akce a hlavně pěkných zákoutí města. Sice je tu spousta nadsázek a nereálných situací (psí bar raději ani nepočítám), ale i tak je to dobrý film. Není pro mne sice jeden z nejlepších, ale kdo kdy řekl, že můj názor je ten nejsprávnější. Každý jsme jiný, opět je to tedy na vás.