Chipmunkové a Chippetky

    Teď tu pro Vás mám konečně nějaké ty lepší recenze ode mne (asi by to chtělo psát ke každé recenzi datum napsání, nebo by to mohl dělat Michal), která se v tomto čísle vyskytne minimálně ještě jednou (ale o jiné věci). Totiž jsem se rozhodl, když budu recenzovat film (či hru), který v tomto čísle má ještě svého kolegu, čili druhý díl, tak tyto dvě recenze spojím do jedné (přičemž by zde mohl Michal udělat skoky doprostřed recenze na určitý film), abych mohl lépe porovnávat jejich rozdíly. No, jsem rád, že jsem vám to osvětlil a my můžeme začít...

    Nyní začneme příběhy o Chipmancích (což v překladu znamená Deňka - to je hlodavec). Žijí jako lidé, ale mají jen čtyři prsty (jako děti, jejich rodiče a dospělí jsou ovšem normální) a také trochu vyšší hlásky. No, z obrázků jistě pochopíte alespoň jejich vzhled. Ihned jsem si je zařadil mezi ty nejlepší, co znám. A proč? Nuže, vše vám osvětlí následující řádky..

Chipmunkova dobrodružství

+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+

První příhody těchto "tvorů", pokud se to tak dá nazvat, jsem shlédl teprve nedávno. Ihned jsem si je zalíbil. Donutili mne vytvořit si novou kategorii, ve které jsem hodnotil animované filmy (až do teď jsem je hodnotil jen podle grafiky a zpracování), a ta je hlavně o příběhu, nápadu a i zábavě.

Na to, že je film vytvořený v roce 1987 a k nám se dostal až o šest let později, je to mistrovské dílo. Pokud jde o barvy, není co vytknout. Jejich sytost je naprosto dokonalá, takže moje hodnocení je nejvyšší. Zvuk měl být Dolby Sorround, avšak studio Video Přepis nám na VHS přineslo jen stereo (a to ještě nějaké pochybné, spíše je to mono). Proto ho bohužel nemohu tak moc hodnotit, avšak co se týče zvuků, které tam jsou (nehledě, jestli jsou Stereo nebo Dolby), tak ty jsou naprosto perfektní, docela sem zapadají (asi bych se měl naučit vyjadřovat). A když už jsme u těch zvuků, tak k nim neodmyslitelně patří hudba. Film je na ní přímo postaven. Je ve stylu Rock 'n Rollu a je ta nejlepší, co jsem kdy od Čechů slyšel (ano, všechny písně, a že jich není málo, jsou zcela přeloženy a přezpívány). Zde bych se zastavil u takové výjimky, která se tak moc často nevidí.

Dnes se používá jeden dabér na mluvení postavy a druhý, pokud možno se stejným hlasem na zpět. Protože se to ne vždy dá takto udělat (např. se nedá sehnat zpěvák odpovídající dabérovi), musí dabér za svou postavu i zpívat, což je právě zde. A nedá se říci, že je to nějaké špatné. Sice postavy sami o sobě mají takové moc vysoké hlásky, ale zpěv je ještě o něco výše. Když řeknu, že jednu z postav mluví paní Molavcová, tak si jistě umíte představit zpěv ostatních postav, když mají hlasy docela podobné. Další věcí jsou animace. Nejsou zcela plynulé a ani čisté, což ovšem odpovídá roku vydání, ale vše je kompenzováno rychlostí pohybu, takže si toho většinou ani nevšimnete (pokud do toho tedy nebudete šťourat, jako já). Ale hlavně jsou moc propracované; chůze jedna báseň a na scéně se vždy hýbe více věcí, než jen ústa mluvící postavy. Před autorem pozadí smekám.

Příběh se totiž odehrává po celém světě a scény se rychle mění, takže pozadí je zde požehnaně, ale všechny jsou suprové (reálné, řekl bych, kdyby to nebylo kreslené, ale to bych se na to asi nedíval). A jaký že je ten příběh? Inu, Čipmánkové (podle stáří Šimon, Alvin, Teodor) a Čipetky (Žaneta, Britka, Alenka) se poněkud pohádali. Nemohou se dohodnout, kdo z nich by byl lepší v letu balónem kolem světa. Náhodou to zaslechnou dva pašeráci diamantů Klaus a Claudie a náramě se jim to hodí. Proto jim tento závod zorganizují s tím, že děti jim nevědomky mají rozvést drahokamy a přivést peníze.

Děti to ovšem nemají lehké a setkají se se spoustou problémů. Pašeráci jsou ovšem vždy nervózní a tak udělají chybu. Krom toho, jejich sluha Mário vždy telefonicky posílá zprávy panu Džamovy (ach, ta výslovnost).

Z něho se na konci vyklube inspektor Interpolu. Spolu s Čipmánky se však podíváme po celém světě a během této doby si vyslechnete spoustu nádherných písní. Ve filmu je samozřejmě pár menších chybiček, jako např. že na jedné scéně má dalekohled kožený pásek a za vteřinu ho už nemá, ale to se dá vcelku přehlédnout, neboť autoři k dílu přistupovali docela profesionálně a tak kromě scény s domorodci zde nenajdete jedinou věc, která by odporovala logice nebo realitě.

U filmu se docela zasmějete, protože je zde docela dost scén z běžného života (např. jízda v protisměru, že ano, mami). Např. mě docela pobavil policista jedoucí v autě jak opilý, přičemž měl na rychloměru sotva 50. No, vidím, že jsem se trochu rozšoupl, budu muset brzdit, aby neměla korekce tolik práce (snad se ta délka Michalovi už bude líbit).

Film je k dispozici v půjčovnách, kdo si ho půjčí, neprohloupí.

Alvin a Čipmánkové: Setkání s vlkodlakem

+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+

V minulém tisíciletí, je to už tak dávno, psal se rok 2000, se autoři rozhodli, že nás nenechají nadále trpět a připravili pro nás další příběhy Chipmunků. Nevím, zda existuje ještě nějaký jiný díl, proto budu tento považovat za (zatím) druhý. Film je zpracován ještě o trochu lépe než ten předchozí. Tentokrát se drží trochu při zemi. A o co v něm tedy jde? Naši Chipmunci a Chippetky chodí do školy a obzvláště Alvin s Teodorem na ni nemají zrovna moc dobrý názor (Teodor proto, protože jako nejmladšího ho šikanuje starší spolužák Natan, ale Teo si bohužel nejde za nikým postěžovat).

Alvin navíc propadl mánii o strašidlech a to se náramně hodí školnímu divadelníkovi, který jej obsadil do role pana Jekyla a Hyda. Jeho pobláznění už ale přerůstá všem přes hlavu (stejně jako jeho potíže ve škole, což přiměje ředitelku změnit zaměstnání) a v momentě, kdy na smrt vystraší Čippetky od paní Müllerové, se jeho otec David Seville rozhodne udělat všemu přítrž, a proto mu zabaví všechny příšerné hračky a zakáže mu účast na divadle, z čehož nemá divadelník zrovna moc velkou radost. Ředitelka to ovšem využije k obsazení Tea do této role, aby mu dodala odvahu, což se zpočátku zrovna moc nedaří.

K Sevilům se jako soused nastěhoval pan Talbot a Alvin ho, jako stovky dalších lidí, podezřívá, že je vlkodlak. Navíc malého Tea kousne v noci pes a od té doby se začíná chovat jinak. Má chuť na maso, už se ničeho nebojí a je najednou hrozně dobrý v tělocviku. Jeho chování se ale nelíbí Eleanor (v prvním díle to byla Alenka), kterou miluje, a chce se s ním rozejít. No, to je takové stručné nastínění toho, co se zde asi v první polovině filmu děje (má něco přes hodinu). Nyní bych se spíše věnoval změnám. Kromě změněných některých jmen (Britce se tu už neříká zdrobněle, ale Britany) se Čipmánkům změnili i hlasy. Krom toho, že je zřejmě mluví někdo jiný, si zvukař vyhrál a všichni mají takové "trhavé" vysoké hlásky (jistě víte, o čem mluvím. Jestli ne, jděte si to půjčit), tedy jen příslušníci Čipmánků a Čippetek. Ostatní díky bohu zůstali. Další změna se týká hudby, ta zůstala v originále a navíc je zpívaná stylem zrychleného zvuku (tedy jen výšky), něco jako skupina Šmoulové.

Nevím, jestli je to horší, ale protože se mi líbí hudba v obou dílech, tak je asi bezvadná. Další změna postihla slovník. Jelikož je to novodobější film a děti trochu dospěly, používají již slova typu "tě pic" (a jiné varianty tohoto povzdechu). Animace jsou mírně vylepšené a barvy trochu zaostřeny, prostě aby to bylo vyšperkovanější. Asi se trochu přitáhla situace a tak jsou autoři méně rozjetí než v prvním díle, kdy bylo téměř při každé příležitosti vidět ženským protějškům úplně všude. Prostě, je to zcela jiný film se stejným zaměřením a naprosto stejným geniálním zpracováním, takže všichni příznivci, berte všemi osmi!

Pozn.: Více informací na mém budoucím Anime Webu. Budete-li mít zájem o dodatečné informace, napište mi. Jestli si přejete více obrázků, stačí říci a ukážu vám je někdy příště (to platí o všech recenzí až na drobnější výjimky).