Labutí trumpetka:

Jeden z novějších filmů. Už podle obalu to vypadalo zajímavě. Byl to také jeden ze dvou filmů, které jsem si v půjčovně půjčil a začínaly porodem. V tomto filmu je sice pár věcí trochu divných, ale v celkovém smyslu se dají pochopit (upřímně, už mě to psaní přestává bavit, ale musím tu svoji lenost překonat).

Vše se točí okolo dvou labutí, kterým se narodí nová ptáčata. Ovšem, jedno z nich, jediný syn Luie, je bohužel němý. Nemůže zpívat. Pro otce je to velká tragédie. Navíc si s ním nikdo nechce hrát, kromě jeho sester a jedné kamarádky, do které se zamiluje. Protože si ale labutě trubači vyznávají lásku pokřikem, má menší problém. Otec si toho všiml a tak mu ukradne trubku. Ovšem, než mu ji stihne předat, odletí jeho syn do města za svým lidským kamarádem, kterého potkal v táboře. Když totiž nemůže své milé vyznat lásku slovy, chce se naučit číst a psát. Ovšem, když to dokáže, zjistí, že ostatní labutě bohužel číst neumějí. Tak Luie zklamaně odlétá i s otcovou trubkou do města. Chce se stát hudebníkem, aby mohl alespoň splatit dluh za otcovu krádež.

Zpracování nemá chybu. Všechno je dobře vykreslené, dialogy jsou přirozené, prostě jako v normálním životě. Když pomineme, že by se labuť kdy naučila psát či hrát na hudební nástroj, tak i příběhu se nedá nic vytknout. Je to velmi zajímavé vyprávění o získání své lásky. A občas navíc i s nějakým tím humorem (např. veverčí Internet). Co se týče hudby, nějak si moc nevzpomínám, ale myslím, že tam byla a dobrá. Jediné, co bych možná mohl vytknout je to, že Luieho a jeho lidského přítele pravděpodobně mluvil jeden a tentýž dabét (těžko ale říci, jestli je to chyba).

Takže, je to jeden z lepších filmů poslední doby. Není to sice absolutní vrchol a nemá skoro nic, čím by si udržel Vaši dlouhodobou pozornost (jako např. písničky ve Lvím králi - já vím, jsem už jako kolovrátek), ale jako zábava na hodinu a půl je to více než dobré.