Rufolf na Ostrově hraček:

Ahoj, nazdar. Asi jste si trochu všimli, že Engine malinko upadá. Je to pravda a není. Já budu i nadále psát do Engine články, záleží jen na Oldovi, zda je umístí na Internetu (pokud se jich Vám zdá málo, kontaktujte webmastera, ať zvýší frekvenci). Všechny je samozřejmě najdete na CD (je jich 33 MB zabalených) a nebo později na mém webu, kam si asi umístím přednostně jen moje recenze o animovaných filmech. Ale zpět. Důvod, proč už nemáme tolik času na Engine je prostý: začali jsme pracovat na vlastní hře, takže bohužel, Engine musel na druhou kolej. A nezanevřeme na něj. Proč se o tom zmiňuji? Protože já dělám příběh (mimo jiného), a zrovna tento film patří mezi ty, který na mě zapůsobil (na konci), což se hodí. Dobrá, konec reklamy, vrátíme se k filmu. Pokud dobře čtete Engine (u posledních čísel 8,10 a 11 jedině na webu, protože v samotném čísle jich byla sotva 1/4, nehledě na to, že 11. už asi přímo jako EXE nevyjde - sbohem VN), asi Vám film o Rudolfovi bude něco říkat. A máte pravdu. Je to o tomtéž sobovi, který porazil královnu Stormellu a zamiloval se do laně Zoyi. Tento film je od stejného studia, uslyšíte zde dokonce stejnou úvodní píseň (ale převedenou do Jazzu - alespoň podle zpěváka) a hlavně: je to celé dělané na počítači. Ale hned nejásejte. Pokud čekáte Toy Story, musím Vás trochu zklamat. Spíše se to řadí mezi filmy Barbie nebo Louskáček (i Casper byl lepší). Je pravda, že efektů je zde dost, ale... vždyť je to hlavně pro malé děti.

O čem je příběh? Těsně před Vánocemi se po celém světě začnou ztrácet hračky. Má to na svědomí postava jménem Hračkober (to nevyzrazuji, to se dozvíte hned na začátku). Protože už ukradl i hračky ze Santova skladu, ujímá se Rudolf pátrání. S jeho kamarádkou Clariskou (že by si změnila jméno?) a novými přáteli (nějaký zlatokop a přeroslý čmelda) připraví past. Sami se převléknou za hračky a nechají se unést na hračkoberovu vzducholoď. Tam se ho pokusí zneškodnit, ale on jim unikne. Ovšem, ne na dlouho. Je to opravdu velmi jednoduchý příběh, ale na konci se to dostává úplně do jiné roviny. V momentě, kdy je zloduch dopaden, si ani nemůžete gratulovat k úspěchu. Musíte ho spíše litovat. Film si také (asi skrytě) bere inspiraci z jiných filmů, konkrétně Indiana Jones (okopírovaná honička v důlních vozících), Toy Story (myšlenka) a ani výraz "Nikdy neříkej nikdy" mi není neznámý (i když jsem onen film nikdy neviděl). Na pozadí toho všeho jsou dva milostné příběhy: Rudolf se nedokáže vymáčknout a říci své lani, že ji miluje, a skřítek zubař zase při každé příležitosti setkání s vílou zubničkou omdlévá.

Co se týče provedení, vzhledově to není špatné. Je to prostě jakoby malované, s malým počtem textur (:-D). Dabing ale není špatný, stejně tak hudba. Některé zápletky jsou dost divné, ale já nejsem v této roli schopen posoudit, jak to působí na malé děti (to by mnohem lépe zvládla moje matka, protože u Lvího krále se smála hlavně těm scénám, které byly určeny pro menší diváky). Pokud bych měl film stručně ohodnotit, dal bych mu 7/11, nebo 70%, vyberte si sami. A já jdu na zbylých 12 recenzí (už jsem asi 3 měsíce žádnou nenapsal).