Test animovaných filmů u starších lidí III:

    Protože přišla další zima (tentokrát naštěstí zatím bez sněhu a mrazu), je tu také zahájení dalšího cyklu promítání animovaných filmů u mých prarodičů. Hned po prvním filmu jsem si ujasnil, co budu muset vybírat za tituly tentokrát. Už neslyším poznámky o tom, že je to pro děti, a tak dále (i když před promítáním přišlo obvyklé "už zase? A teď?"). Jen se budu muset vyvarovat modernějších věcí. Divočina tu rozhodně nebude (ani jsem ji neměl v plánu). Ale je vidět, že počítačová animace také nebude vadit.

- Trochu opožděným zahájením sezóny ke konci listopadu 2006 byla nová Karcoolka. České titulky se téměř věrně drží dabingu, jen sam tam nějaké slovo vynechají. V několika málo případech tam byla jiná celá věta nebo skupina dialogů. Děda (pod 70 let) se smál, ale méně, než jsem předpokládal. Babička (pod 80) se smála jen sporadicky. A snad podobně na tom byla i má sestra, pro kterou byl tento film premiéra. Ta uhodla, že to byl králík skoro hned. Také, jako matka, poznala, že Karcoolku vyhodil z lanovky (a nezapomněla zmínit, že já ne). Co mne velmi překvapilo, byl dědův výbuch smíchu, když na konci Horst narazil se svým pásákem do stromu. Babička ještě zmínila, že to měli krásně nakreslené. A oči Karcoolky jí připomínali vyvalené oči našeho kocourka. Jen si myslím, že jak tam od poloviny začaly ty akční a moderní scény, že už je to tolik nebralo. Hned druhý den si ale sestra vyžádala tento film pro svého přítele, a to bylo smíchu, jako nikdy před tím. Dokonce i ona se smála více než u babičky. Zkrátka vděčné publikum.

- po delší pauze se opět začalo v lednu 2007 filmem Bambi. Vzhledem k tomu, že je již druhý díl, byl tento den promítán jen první díl do smrti Bambiho matky, a pokračování s druhým a zbytkem prvního dílu bude příště. Dnes se tedy ještě pouštěly bonusy, ve kterých se krátce představila zvířátka z lesa, což prarodiče zaujalo. Vlastně, s tímto filmem jsem se trefil přímo do černé díry. Nejen babička, ale i děda celou dobu obdivovali nejen roztomilost zvířátek, ale hlavně se z plných plic smáli všemožným Bambiho pádům a dalším věcem. Těžko říci, zda na to má vliv stáří filmu nebo jeho obsah, ale snad jsem se trefil konečně do nálady. Mile mě překvapilo, jak na film prarodiče reagovali. České titulky čtou všechna slova až na pár vyjímek (kdy dokonce četli anglický dabing, ale v českém bylo úplné ticho).

- další sobotu byl na řadě Bambi II. Sice mě trochu zklamal tím, že české titulky nečetly dost často přesně to, co se říkalo (a občas zůstávaly déle, než měly), ale jinak to byl opět úspěch. Sice se už obecenstvo smálo méně, ale to lze možná přičíst na vrub trochu pozdějším hodinám (17:30, minule totiž touto dobou babička u Anastázie usnula). Nikdo neodešel nebo neusnul, děda se opět smál, a babička si neodpustila větu "stejně je ten koloušek ale roztomile nakreslený". Zadní reproduktory hrály dobře (jen musím příště zkontrolovat levý zadní :-D). Zkrátka, tento typ filmu, nezávisle na tom, kdy byl natočený, zřejmě sklízí u našeho typu obecenstva úspěch!

- zbytek filmu Bambi 1 se dokoukal třetí týden, ale bylo vidět, že jakmile oblíbené postavy dospěly, už přestaly být roztomilé a salvy smíchu se také ztenčili. Děda se zasmál jen občas (Bambiho pád do vody, zamilovávání se), ale prostě to už nebylo ono. Dokument o roce 1942 také moc slávy nesklidil, neboť neměl český dabing a babička prohlásila, že titulky nedokáže přečíst (pak mi ale není jasné, co vlastně čte během hlavního filmu). Co se týče té roztomilosti, musím souhlasit. Třeba na to také mělo vliv sledování pokročilejšího druhého dílu, a nebo se už třetí týden ty samé postavy okoukají.

- pak se na nápad matky přinesl Tarzan. Jak se ukázalo, asi to nebyl moc dobrý nápad. Sice se oba jednou či dvakrát zasmály (i těm bakteriím), ale babička dokonce od určité chvíle usnula. Tak jsme to přerušili, a pokračování bude příště. Zklamaly mne titulky, které byly doslovným překladem angličtiny, takže zvláště u písniček si vesele psaly úplně něco jiného, než co se zpívalo, a bylo jasně vidět, jak je to pro babičku, která jediná je potřebovala číst, dost matoucí. Už takhle nestíhala, a ještě to vlastně bylo jinak. Tak jsem je během písniček raději vypínal.

- Tarzana jsme dokoukali asi o tři týdny později. Tentokrát o něj byl větší zájem. Dokonce nikdo neusnul a celkově se na něj i dívali. Občas se i zasmáli. Jo, momentální nálada dělá svoje. Bonusy k němu snad nejsou použitelné žádné, takže ty se nekonaly. Je to ale lepší než u první části. O tu byl minimální zájem, alespoň myslím.

- druhý díl Tarzana sledoval jen děda, protože babička s matkou měli konverzační den (rozumějte klepy o stavbě vlastního hrobu, velice progresivní činnost). Děda se přiznal, že se mu tyto filmy líbí, ale že delší stopáž není moc příjemná. Na to jsem odvětil, že není problém je přerušovat, jak se již mnohokráte stalo. Dostkrát se u filmu i smál (včetně mé sestry, která zřejmě sledovala také). Samozřejmě šlo o standardní scény, kdy někdo do něčeho vrážel, ale hlavně o hádku staré opičí mámy se Zugorem někdy ke konci. České titulky se držely tak 90% všech dialogů včetně písniček, což bylo velmi potřebné, aby bylo vůbec něco slyšet přes onen výše zmíněný rozhovor...

- pak se pouštělo nějaké WingTsun od sestry, což ovšem dědu moc nebavilo. Ale je vidět, že tyto levná kina jsou u pálených DVD hrozně náchylná na škrábance (musí se to hodně očistit), jinak přehrávají trhavě či s dlouhými pauzami. Potom jsem přišel já s krátkými bonusy o zvířatech v džungli z Tarzana 2. To je bavilo už trochu více, ale těch informací bych uvítal víc. Jen sestra nechápala, proč Terk říká tomu druhému Tantore: "proč mu říká Tantore"? "protože se tak jmenuje." "Tarzan se jmenuje Tantor?" "Ne, to je slon." "Tarzan je slon?".

Opět nám začalo jaro, resp. léto, takže zbytek opět odložíme na podzim.. děda teď navíc bude pár týdnů sledovat Threads, Den poté a dokumenty o Hirošimě a Černobylu...